Ne děkuji, kouřím jen, když piji

Přál jsem si, aby vítr věčně vál,
ať řeka věčně proudí.
Kouř krouží kol mě jako šál,
vliv promilí vše kroutí.

Začal jsem tehdy skomírat,
dech zpomalil se mi.
Nemohl jsem to vzdát a umírat,
zaťal jsem svalů švy.

Upadl jsem do mdlob a snil,
Alenka nevěřila by.
Plavu si takhle, vidím nekonečný Nil,
slyším si povídat lvy.

Vítr vane tichým dnem,
snad jen slavík v povzdálí.
Křídly projde lehce snem,
který smutek povznáší.

Spasí někdo tento žal,
který duše ovládá.
Bezmoc stojí opodál,
krutých lidí nadvláda.

Jsem v davu a přesto sám,
v duchu křičím.
V zrcadle vidím jen prázdný rám,
okamžitě mlčím.

Co jen jsem nyní spatřit chtěl,
vidím však pravou lež.
Před sebou masu mrtvých těl,
utíkej dokud můžeš, běž!

Pozdě bylo dřív než hned,
zůstal jsem navždy zde.
Do úst mi ďábel vložil med,
kde jsou mé sny, kde?

Kouř se vznáší k výšinám,
občas klesne ke dnu.
Kolemjdoucí poděkoval mršinám,
já s tím pláčem nehnu.

Pára teče vzdorovitě po stěnách,
jen tak líně teče.
Dítě se válí v použitých plenách,
matka prosí v kleče.

Kouř odchází, nashle mává mi,
je to jen další hřebík.
Hlava je čistá, opravdu mami,
snaha je příčky žebřík.

Nesmyslná halucinace dekadence,
směšné apriorní ne.
Smekám vaše neskonalá eminence,
zase jste vyhrál, že?