Divnotvor - Blog Básníka

Jako by tam na ten okamžik čekala celou svou věčnost. Víčka polozavřená ve snové bdělosti a rty pootevřené jen tak bezcílně. Zlaté vlasy elektrizující vzrušením byly ve stínu úplně obyčejné, avšak i při tom nejtenčím paprsku slunečního svitu, vháněla jejich krása slzy do očí. Člověk by je sotva stačil spočítat než se rozutekly v tom větrném slunečném dni. Litovala, že si nevzala čepici, tolik ji studily její elfí uši vykukující zpoza zlatavých pramenů. Vždycky se za ně styděla, a přesto v tom chladu vynikla její neobyčejnost. Připadala si tak křehce a zároveň nedosažitelně, nezranitelně. V jedné chvíli se třásla strachem z cizích lidí v nebezpečné blízkosti, v té druhé se v hlubokém nádechu její výraz změnil z vyděšené laně v zatvrzelce s prázdnýma očima. V ten moment by dokázala cokoliv, alespoň o tom byla přesvědčena. Seděla strnule, zírající oddaně do prázdna těma prázdnýma hlubokýma očima v barvě namodralé mlhy. To prázdno ji obklopovalo ze všech stran jako nezničitelná zeď. Je

Before I let my body to be embraced by the darkness, I'll watch a movie made out of my memories. I'm standing there in front of the opened window, looking into the space, wind's playing with my hair and my tears are suddenly dry. It's ridiculous how someone can be happy in a minute and than in another he's so broken, feeling like it will last forever. I can not wait to die just because that happy moment when I'll see all the memories that made me smile, and than, I will smile once again, forgetting all the pain. After all I wrote now and you've probably read it, may have arisen a question, if I really desire to die. And the answer would be of course not, however I am not afraid of it, except one and only thing. Sometimes I have this dream, laying in the bed all alone like I got used to. I am closing my eyes for the last time in my weird life and there's noone to hold my hand, thereafter I wake up with a tear in my eye. So I wipe that tear like th