Divnotvor - Blog Básníka

pro dnešek si namaluju nový svět svůj vlastní, modrou září pohlédnu do zrcadla, poprvé spatřím místo trní květ v tento podzim, v tento čas, v této šedi cítím se jak umělec vítr mi zvedá šat a češe vlasy slzy mi háže do kytek pokusím se o úsměv, prosím, ať není v křeči tak jako těla duše každičký den strojený a plachý oči mi štěstím-stářím září bez vzpomínek naprázdno lapala bych po dechu odraz můj pyšní se právě v tuto chvíli věčným mládím má mysl zraje, proč, neřeknu studem ustrnu otevřu okno, navážu spojení se Světem nádech, výdech, zavřít tak málo stačí pro dnešek sklonit hlavu, otočit se, odejít slyšíš mne? chci žít poslouchej to ticho jakou má barvu asi je černé, šedé, růžové? jakou ji v Tvých očích mělo? když zamkneš řasy, je nesmrtelné, žije věky řasy jsou duše zámky nádech, výdech, nádech, zadržet dech, zastavit čas nač umírat, když žiju poprvé a naposled v srdci mi zní celý život jediný hlas strach je ta zatraceně nesmyslná zeď nezbývá než pok

Tvoje oči mluví i když ústa mermomocí zamykáš dívají se na mne hloubkou svou šeptají, ba ne, přímo křičí kdy to skončí se mne ptáš vidím slzy jizev, které skrýváš pod látkou odpovídám "brzy", žiji pohádkou jsi ve své slabosti tak silná ač je Tvé tělo ohlodaný chrám já uctívám jej s bázní naše přítomnost je zašedlá vždyť víš, jednoho dne taky okorám už tonu, trpím žízní a dá-li Bůh, červi pohltí mne dřív než Tebe tma když jsem sama, představuji si, že mne objímáš pláču štěstím, a světe div se, nikdy nepláču jsem uvnitř mrtva, však ve vzpomínkách ožívám hladíš mne po vlasech, při tom se usmíváš dnes už nikdy navždy nevstanu ach, pro tento okamžik jsem byla stvořená vždyť víš, nejsem zlá.. předrahý středobode mého světa, života ten můj pohlazením prosím vysaj teprve procitnu, až Ty od srdce usměješ se cítím Tvůj strach, není to maska ni hra možná se Ti zdá, že jsi sám mýlíš se! já s Tebou pro Tvé slzy umírám kráčíme ruku v ruce srdce v srdci jdem