strach
do vlasů si vplétám korunu korunu ze slz a větru v temno mého stínu ji na okamžik ponořím by okusila vinu pak ve vlasech ji otočím by ucítila sílu která ze mne odchází jako kdysi přišla bez pozdravu nyní bez rozloučení kousek po kousku ji k sobě vinu ale ona se protančí skrz nastavuji ruku ona však tvář odvrací kráčí, kráčí stále vpřed do vlasů si vplétám korunu skrze ni proudí krev a z té vyrůstají růže růže navenek bílé uvnitř tajně rudé do vlasů si vplétám korunu tak jako každý druhý snad ač někdo se korunuje já kolem sebe stavím z ostnů hrad do vlasů vplétám korunu korunu? ne! snažím se ji vytrhat ruce mám celé od krve a oči plné slz a z koruny jsou šaty, závoj, maska, ač je listopad