Přestup na druhý břeh
Slyšel jsem hudbu samotných andělů, hráli sladce na zlatou harfu snů. Vzdali se všech pozemských údělů, hráli mi symfonii posledních dnů. Tep se mi zrychlil snad krásou tou, nikdy jsem nezažil šťastnějších chvil. Uzamknuv řasy, veden jen písní svou, tančily kol kolem davy překrásných vil. Spatřil jsem světlo smrti a života, hudba se zhmotnila v samotný ráj. Toužil jsem poznat jaká je krutost a čistota, byl pozdní večer, ne však první máj. Přál jsem si najednou boj a naději, pak už jen prohru co časem změní se v nic. Opojen, jakoby oděn v průsvitném závoji, měl jsem všechno, ale chtěl víc. Veden teď světlem a jeho paprsky, následoval jsem vnitřní svůj hlas. Minulost dala mi na odiv všechny odlesky, koleje zpivaly : ,, už je čas " .