uvidíme se
zajímavé, že když Vám někdo umře myslíte si, že předtím než se to stane, že nemáte city, že nebudete vůbec reagovat, že Vám neukápne ani slza, že jste tak silní omyl.. jako bych se nemohla nadechnout.. jako by? vždyť já se nemohla nadechnout lapala jsem po dechu jako pták jako pták uvězněný v kleci, který ví, že se nikdy nedostane ven, ale i navzdory tomu se snaží protáhnout hlavu skrz mříže s nadějí, že jakmile projde hlava osvobodí i zbytek těla omyl.. nikdy neprojde ani hlava natož tělo pak tedy pták ztratí svobodu navždy navždy? ne! dokud doufá, věří, že svobodu jednou získá zpět a tak se bláhově snaží prostrčit hlavu skrz s vírou, že jednou bude volný roztáhne křídla a odletí navždy pryč omyl.. dokud neřeknu sbohem tak nikdy neprojde skrze mříže nevyjde z klece tak se tedy ptám sama sebe jak osvobodit tu uvězněnou duši? je to tak jednoduché a pro mě zároveň nemožné a nepřeji si to nikdy neříkám sbohem neřekla jsem to tehdy a ne