Ostrov
na jednom pustém ostrově jménem Eva žila jedna dívka a ta strachy oněměla vzdala se všeho co kdy chtěla od té doby je tak nesvá navštívil jsem ji v nevědomí, že je němá mezi námi musela být stěna prý protože mě nezná i tak byla milá gestem jemně naznačila, že měl bych už jít nemůže prý mezi lidmi nikdy dlouho žít já však ji nechtěl nechat být tak dlouho jsem o ní snil a tak natáhl jsem k ní ruku, tvář odvrátila svou v jejích očích jsem spatřil odlesk smutku prázdnu dala přednost přede mnou vskutku