Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z březen, 2014

včerejšek

Obrázek
kam odešel ten známý svět pod jehož křídly tiše spala jsem a v naději jsme žili s úsměvem na tváři již dávno posledním kdy vítr česal vlasy žen které se dnes jen kymácí v tajemnu zapomenutých jmen stromy jsou jejich panáci a listy šipky do pekel http://youtu.be/Bzk0n7h6I-o

psychology challenge

Obrázek
v knihovně jsem si půjčila "pár" knížek. Mé podvědomí totiž ví, jak moc "miluji" čtení. -Erich Fromm:  Umění milovat                         Člověk a psychoanalýza                         Anatomie lidské destruktivity -Sigmund Freud:  Spisy z let 1932-1939    šestnáctá kniha -Charles Darwin: Výraz emocí u člověka a u zvířat -C. J. Adcock:    Základy psychologie Už jsem začala číst Umění milovat od Ericha Fromma a ne, opravdu to není návod k umění milovat. Již prvních pár stran stačilo k tomu, abych si knihu zamilovala. Já totiž skutečně milovat nedokáži. Proto být milována ale pro mne není o nic lehčí. Nedokáži přijímat, i když paradoxně ráda dávám. Hned mě zaujala první, téměř prázdná strana, ale tolik plná. ,,Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe, je bezcenný. Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí... Čím hlubší poznání, tím větší láska... Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hrozn

ještě bojuji

Obrázek
tyto verše patří nejen tomu kdo vstal jednou nohou z hrobu jenom jednou, nikdy nedokázal víc chránil tvář, když házeli mu míč tyto verše píši sobecky pouze sobě a té bolestné melancholické tvorbě díky které přijímám to, čím bohužel jsem tělo je zdravé, však duše je ovládána zlem tyto verše patří některým jako díky těm kteří se se mnou za mě pomyslně bili za mě, když vzdávalo to slabé lidské tělo to psychické srdce však stále bilo a chtělo tyto verše patří mé drahé platonické lásce před kterou jsem chodila v přetvářky masce vypnula jsem emoce a tys je opět probudil pochopila jsem, že mám ještě spoustu sil tyto verše patří té, která mě nevědomky rozplakala tehdy jsem si uvědomila co jsem všechno dokázala když jsem opouštěla to místo bezpečí kde čas nikdy tak rychle jako zde neběží tyto verše skládám s odstupem času nyní pro ty, kteří jsou jako já duševně líní nic není nikdy jen tak dramaticky černobílé i když se zdá, že duše je mrtvá ač tělo živé tyto verše