Divnotvor - Blog Básníka

ze stromu sletěl pták prudce i když křídla měl nevěděl totiž jak roztáhnout je chyběl mu charakter

na křídlech sněhobílých Pegasů ve větru hrdě vztyčených složil jsem tuto podivnou baladu spojením hříček přírody na křídlech řas a ještě dál toužil jsem stvořit víc odvážil jsem se klopýtat klesal jsem stále výš a výš na křídlech padlých andělových a jeho dětí neslyšně plačících skryl jsem smutek pod plášť purpurový pod koruny stromů tančící na křídlech těžkých odpuštění a úlevy to neuvěřitelně sladké buď a nebo dál už nic není každé odhodlání je zprvu vratké na křídlech mlhy mého slepého života kde míjím stále ty stejné neznámé lidi úmyslně, leč vypadá to jako nehoda nemůžu zapomenout, že jim něco chybí na křídlech snů mých dokonale utopických a touze dokázat nesplnitelné došlo k (ne)úmyslnému zapuzení citů lidských navzdory mé sny jsou věrné na křídlech úmyslného zapomnění a vytěsnění vzpomínek to co tam možná bylo, už dávno není ze snů zbyl vzdušný komínek