Divnotvor - Blog Básníka

karma mne nenávidí jak jinak si mám logicky vysvětlit, že mi posílá do cesty lidi z minulosti?! osud? hovno na takové "věci" nevěřím jediný, na který věřím je ten, kdy někoho potkám po nějaké době, nechtěně, z ničeho nic, ráda blesk z čistého nebe křečovité "ahoj, tak jak se pořád máš?" ještě křečovitější a uklepanější, jak je mým směšným zvykem, "dobře, díky" vždycky se zapomenu zeptat nazpět a stejně.. když zapomenu, asi mne to nezajímá je to jako chtít vědět informace, které jsou mi ve skutečnosti u mého velkého zadku kombajnu ach ta mrcha karma i já připomene chyby loňského sněhu připomene děje, které byly, či snad mohly být lítost, přemítání, zklamání kruci mám to zapotřebí?! vzpomínky někdy je miluji, jindy bych chtěla zapomenout a nebo alespoň pochopit co se mi tím sakra snaží říct! nechám to prostě tak plynout nikdy se nevracím nedělám stejnou chybu dvakrát a budu doufat, že snad opět ztratím cit kdy byla ta chvíle

obeznámeni o naší vlastní existenci navzdory míjíme se mimikou netknuti, citově zmateni dvě srdce v jedné společné mlze ruce v křeči semknuty dvě zdi,.. nekonečné cihly jsou gesta pevné a zatvrzelé vibrace jsou jediná z nevidomosti cesta rty jsou však němé mé oči promítají plátno v jiném světě tmu vnímám kaleidoskopickým světlem a Ty, zastavil ses nevěřícně občas se snažíš protančit tichem marně oplývám uměním poezie obdařena andělským pohledem na déšť a vděčně přijatou nadějí v existenci utopie Tobě však nechávám rosu po tváři téct cit ještě překvapivě žije jsme falešní, jsme lidi přesvědčeni o své Pravdě pro získané ihned obsazeni ovládnuti vlastnoručně zbudovaným strachem to my jsme jeho děti! pokud chceš mít pocit, že život dával někdy smysl žij ze vzpomínek, které dávaly Ti úsměv já mám v nich zahalenou mysl přítomnost je pasé když zavřu oči, skutečný svět zhasl možná mne někdy potkáš jak kráčím prázdnem míjíme se s uctivou ignorancí kniha je