Divnotvor - Blog Básníka

ve vlaku lhostejnosti míjíme se stále na něco čekáme na znamení, na bouři či snad na déšť vše co naše lehkost snese neseme si s sebou bojíme se, plachost ukrýváme pohledy druhých chřadnou nad našim předstíraným já záchranným kruhem je nám tma oknem do nitra duše je náš stín je tak křehký, krví slepený závoj utkán ze stříbrných pavučin slzami před Bohem pokřtěný jsme děti strachu rodící se den co den z přirozených situací, okamžiků upřímný úsměv je lží zostuzen pod maskou ukrýváme pravdu cesta je celá rozmazaná rychle míjí vrásek čas před nedávnem ještě stála měla nejeden cíl a nestálý tvar tehdy byla přívětivá, vstřícná neměla hradby z oceli zvala nás všechny sluncem zulíbána my byli v opilství zlákáni nadějí vydali jsme se poznání vstříc představuji si jak spolu po té cestě jdeme jenom Ty a Já naproti ostatní, s úsměvem míjíme je cesta je bláznům stvořená ach, jak bláhová to představa, sic neznáme se o Tobě kradu si potají hřejivé sny je to jako pap

zdálo se mi o Tobě dnes nad ránem byl/jsi v mlze šedavé oči se chvěly zvědavě já měla masku, prošla jsem skrz pažemi sevřený strachem pas do ticha z prázdnoty odnes mě dám Ti své všechno, možná víc chce to přízraku jenom čas zatím zdáš se mi Ty odhoď mlhu já sundám nedobytnosti štít po Tvé přítomnosti prahnu i když jsem důvodem tolika slz a ukřivděných vět ubližuji, vím znám svůj monotónní život nazpaměť avšak chci Tě alespoň na okamžik mít pokusím se Tě získat, a když srdce Tvé v půli rozlomím snažila jsem se Tě varovat, víš.. nekoušu, bodám, okusíš? možná mne jednou políbíš ztratíš se v údolí očí mých v řece výčitek a slz Tě jednou utopím dám Ti radu milý můj neznámý nechceš-li mne spatřit vyhýbej se mi jsem neuvěřitelně plaché stvoření ucítím pohyb navždy zmizím pryč se svým světem, se vzpomínkami které Tvou tvář nenáviděly a srdce její byl neuvěřitelný kýč a přesto by Tě byly tak milovaly pokud by Tě nikdy nedostaly proto můj milý drahý musíš o

jsi moje tma, do srdce vnořená jsi prázdno, i to co mu přebývá jsi moje spása, zároveň můj osudný hřích jsi i můj úsměv, pláč i šílenství smích já jsem Tvé všechno, beze mne nejsi víc než nic říkají Ti netvore, já říkám Ti příteli netvore můj ve mně ukrytý dýchat smíš, jen když já nevnímám, jen když sním jsi stále zde, ne však beze mne tma má, ve mně ukrytá, Světlo, dítě tmy, v Tobě zaniká a navzdory jsi nádherná anděl padlých moje křídla má nadějí jsou zlomená v úsměv zkroucená těla podobných špínou brodí se, v očích se zrcadlí sebeklam říkají ,,může za to moje tma" belhají se, těla zlomená jedno z nich jsem já jsem ta neproniknutelná tma, bezcitná a šílená jsem Tvá rakovina, nevíš, že umíráš zamiluješ se do mne, já Ti naoko srdce dám jak Ty slábneš, já na síle nabírám říkej mi Štěstí, lásko bláhová miluješ mne, já Tě drtím, objímám a když konečně usneš, nestačí mi to, chci dál Tvoje rodina mi taky jednou srdce dá můj úsměv je kouzelná předehra zav