člověk
svět je jako píseň řekl Bůh a složil hudbu a do ní vdechl s láskou slova vyzval melodii k zvuku a struna necítila tíseň když dotkla se jí druhá ještě po chvíli tam byla pak nastala tma a na okamžik zemřela a Bůh pokynul rukou i ona zase žila svět prozářilo zlaté slunce pak dala se do tance než opět odešla padala dobu dlouhou pohltila ji tma zrodilo se ticho příčinou kdy oči zavřela pak uslyšela ptáky pocítila důvod proč stojí za to žít prosím, říkejte mi Štěstí těšilo mě musím jít tehdy zakusila bolest Bůh srdce jí daroval a taky možná duši? přesto se chudá cítila chtěla víc dostala tedy rozum a nohy by mohla odejít bez zavírání očí odešla tedy navždy a písni zemřel cit