A hluchoněmý svým zpěvem rušil okolní svět

Představ si, že jednou odejdeš, všechno opustíš,
všechno to, o čem jsi kdy snil.
Pohlédneš zrcadlu do tváře, možná mu odpustíš,
možná jsi minulost dávno už smyl.

Nalezneš před sebou jen plášť a hůl,noci té,
noci, která se vysmívá ubohosti dnů.
Poslouchej, tíseň mající v moci všechny sny tvé,
tíseň, ke které se já bláhově pnu.

Toužil jsi mít všechno, teď nemáš vůbec nic,
teď, přemítáš nad temným peklem.
K čemu to vlastně je, co znamená ,,mít víc",
co chceš, být v rakvi jediným červem ?

Zbyla ti duše, toužící po jiné, lepší dimenzi,
toužící nadechnout se, svobodně odejít.
Žádej dokud můžeš, chtěj životní suspenzi,
chtěj nic a všechno, musíš z cesty sejít.

Nenávidí tě, protože jsi a ty jsi a dýcháš dál,
protože víš, že to nesmíš nikdy vzdát.
Musíš snít, já na tebe vždycky pozor dám,
já se za tě pro tvou duši budu prát.

Slyšíš?

Žiješ?

No tak promluv..