stárnu
jsem duchem stár zrodil jsem se při východu slunce při tom úplně prvním prostý, obnažený, sám začal jsem existovat s nadechnutím a zemřel při každém vydechnutí puknutím srdce zmítajícího se nostalgií ve vlastní hlavě jsme každý sám občas se zasním, zastesknu si přeji si, abych Tě poznal předtím než jsem zemřel, kdo jsi kde jsi? počkej, zpomal neopouštěj mě! hřejivá myšlenko v mé hlavě topím se v Tvých očích kráse jsem duchem stár a chtěl bych znát i stáří srdce přeji si nebýt mrtev dříve než dříve než poznal jsem Tě.