možná

možná jednou naše duše překonají stíny
a srdce přehluší všechny ozvěny viny
možná tam někde venku v tichu, ve tmě
září všechny hvězdy jenom Tobě

možná že každá slaná kapka deště
políbí oceán a do moře se vpije
možná že když vítr smutně zpívá
bolest Tvá je v něm bezpečně skryta

možná je tráva díky rose mokrá
z nebeských kukadel, která byla smutná
možná v těch slzách rád bos tančíš
jen proto, že Ti kdysi řekli ,,nesmíš"

možná nedokážeš vůbec milovat
a třebaže Tě to trápí, budeš se usmívat
a tak možná kráčíš věčně v mlze
která je uklidňující ač chutná trpce

možná je zpěv ptáků láskou k světu
ač ji slyším, nikdy ji nenaleznu
možná jsou Tvoje řasy zamčená brána
je od pavučin, směšně zatvrzelá, sama

možná jsi se narodil a hned zemřel
říkáš si, že jsi dýchat sílu neměl
možná, třebas jen na okamžik v duchu
zatoužil jsi udělat znovu stejnou chybu

možná je stále jen nerozhodné možná
drží Tě v pasti, dokud je mysl slabá
možná co kdybys na chvíli odemkl bránu
to co je uvnitř, po tom já tajně prahnu