pábení III.

jako můj život

je jenom jedna cesta ke spáse

ta, pro kterou si má duše oči vypláče

ta bolest ze smutku zaplavuje srdce

ach mé slzy chutnají trpce

Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. - Kurt Cobain

 „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ - Jan Werich

jako můj svět

jaké to je

kde já bláhově

na druhém břehu

utíkám se, tonu

„Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. Ve vzpomínkách i poupě, rozvíjí se v nejkrásnější růži.“

- Johann Wolfgang Goethe

ve vzpomínkách svých

pluji každým dnem

stydím se, že jsem

kdo budu se asi nedovím

jednou se v nich snad utopím

 Kde není chuť a odhodlání, není ani tep a dech..

poloviční úsměv

ve tváři se zrcadlí

rosa snů mých včerejších

lituji a stydím se

usměji se nevinně

Každou vteřinu svého života lituji, že nejsem dost dobrá ani sama pro sebe..














ve svých snech se utíkám do ještě většího prázdna, než mne obklopuje při mém bdění
jakmile se mi podaří usnout, promítám si chvíle, které právě zažívám
sama sebe se ptám, zda mi zbyla ještě alespoň kapka síly na to jít dál, bojovat
chtěla bych sama sobě nakopat s prominutím prdel, abych si uvědomila, že musím jít dál, dýchat, být..
být tu pro toho, kdo mě teď nejvíc potřebuje
ano, někdo mne potřebuje, a co víc, potřebuje, abych se já cítila dobře, i když ví, že to nedokážu
ale já se i navzdory tomu budu snažit, aby na mé tváři ten člověk zahlédl úsměv bez záblesku zármutku a budu doufat, že mi to jednou oplatí až zase ožije, protože bojuje a bude bojovat, aby viděl jak se i já uzdravuju psychicky s každým jeho fyzickým krokem!