o andělech ne

Dnes na mne padla nostalgie nebo každodenní smutek, nevím přesně.

Vzpomínám na dny, které jsem strávila s klidem v duši a s úsměvem na rtech. A že jich bylo sakra málo!

Jeden z těch dnů byl po boku Malého Prince, který je v každém z nás, jde o to si uvědomit, jaká jsem byla a jaká jsem nyní, a také doufat, že ještě nějaké "já" bude.

Pamatujete si na to, že jste byli děti? Vzpomínáte jaké to bylo? Pokud se Vám na tváři objeví alespoň nepatrný úsměv, znamená to, že jste nezapomněli.

Dokážete se dívat na svět očima dítěte? Ne nadarmo se říká, že svět patří bláznům a dětem ( alespoň já to říkám ).

Já ovšem nevzpomínám ná některé pasáže ze svého dětství s láskou, na druhou stranu některé byly zase k nezaplacení!

Mám moc ráda spisovatele jménem Antoine de Saint-Exupéry, který mi toho svými slovy moc dal, tak jako každý umělec, kterému naslouchám.

Vzpomínám na své spisovatelské začátky pokusy. Byly k smíchu, tak jako jsou dodnes, ale je krásné na ně narazit a přečíst si něco ze své minulosti, co tak přesně odráželo mé pocity. Mé slzy se mnohdy vryly do papíru hlouběji než pero. Kdysi jsem také začínala na psacím stroji, tak jako typický spisovatel 20. století. Dnes přemýšlím nad tím, že jej opráším a zanevřu na moderní techniku.

Co se nyní dále děje v mém spisovatelském pokus-omyl životě děje? Chtěla bych psát, ale bojím se toho. Mám pocit, že mi umřela múza a vzala s sebou do hrobu i všechnu inspiraci, kterou mi svévolně popouštěla. Místo psaní si tedy čtu citáty a prohlížím staré/tisíckrát přečtené knížky, které byly mým světlem ve dnech smutku a samoty, lenosti a deprese.

Do budoucna, které je šedé, tedy to moje, plánuji sepsat všechny své básně a doplněné ilustracemi je nechat ožít.. Přála bych si, aby se narodily do lepší doby než já. To bych nebyla já, abych si neustále na něco nestěžovala! ( Potvrzeno, jsem prostý člověk ).

Vybrala jsem tyto citáty, protože je v nich ukryt kus mne, a také abych nezapomněla na důležitost některých věcí.

Přála bych si, aby dnešek odešel tak jako každý jiný den a už se nikdy nevrátil, snad jen ve vzpomínkách, které mi zpět vrátí mou múzu, které mne buduje a činí ze mne to, čím jsem.

jsem prostým střepem v oku tvora

který se navzdory směje

kde má kůže stárne, rychle korá

on se tiše dívá

plachostí buduje nedostupnost

okolo sebe hrad a moře

pluju kolem v loďce

v ruce jablko a kost

hladová a sama

střep se snažím vyplavit

aby moje rána

měla čas, spočinula

včas se stihla zacelit

beautiful