tečka

a já tam stála tak nepopsatelně zranitelná černá, místy průsvitná zavřenými ústy jsem šeptala do neproniknutelného ticha a doufala že moje oči pohnou skálou moje gesta kořeny pro můj úsměv mrtví vstanou napůl z hrobu, napůl pohodlně sní a tak z očí slzy kanou tváře rudou sálají křičí "prosím" "neodcházej", Ty to zvládneš bude líp jsi silnější než kdy já byla a i tak Tvá síla je Tvou krásou zahanbena když ze vzpomínek bereš teplo víš, že se tam skrývá láska to nezahubitelné štěstí ač neznám její práva navzdory jsem se jí snažila obdařit Tvoje tělo a Tys mi život na oplátku dala já za to chci jen ať jsi šťastná života bych se vzdala však jedno nemůžu Ti dát mou mysl neb mou duši obklopuje tma a ačkoliv je místy krásná bolí míň, když zhasínám proto tedy jenom jednu svíčku mám ta provází mne v mnou nezvladatelných temnotách i tak nejsem sama přes prázdná místa v srdci Tebe s sebou neustále nosívám chci aby sis ji vzala pro Tebe navždy půjdu tmou jen prosím pohlaď moje víčka ať mne oči nezebou s láskou Tvoje dcera .

zabij v sobě část, která věří, že nemůžeš přežít bez někoho dalšího