kráčeti podzimem
nebe plné hvězd
zářící víc než Tvoje oči
a ticho plné nevyřčených vět
na oko hrnek kafe a v něm whiskey
smích, vztek, slzy
svět se točí
Ty a Já v něm
občas mám chuť skočit
jen tak zakřičet
tančit, i když říkám "tančit"
nenávidět
zároveň milovat jakýkoliv okamžik
"zpívat" v dešti
chtít umírat a naposled dnes žít
oka mžik
učinit rozhodnutí, později ho změnit
pro barvu podzimu nadchnout se
roztáhnout ruce, zatočit se mezi červenožlutým listím
uklonit se, pak kroutit hlavou
"nenávidím to", vždyť víš
smíchem přejdu chvíli trapnou
toužím žít ze vzpomínek úsměv tvořících
krást Ti teplo, obejmout Tě, navždy odejít
podívej
mé oči pohasínají
snažím se Ti říct
navzdory usměji se jako ticho před bouří
vlají mi vlasy, ostříhám je asi
chtěla bych Ti toho tolik říct
prší
nasadím brýle, pod masku melancholie podtón do ztracena dám si
s panem eS chytneme se za ruce
šlape mi po stínu mém
bolí to, vždycky mi vyšel vstříc
nesměle usměji se, vydám bolestivý stén
poděkuji, rozloučím se, pro dnešek mi stačí
jedna rána do srdce, jedna mezi oči
kdo vlastně jsem
co chci
nemám sakra ponětí!
chci všechno, chci víc
prosím za prominutí
polepším se
pardon, zase samé lži
mám svoje vrtochy
zbožňuji je
nikdy se nezměním
Komentáře
Okomentovat