karma mne nenávidí

karma mne nenávidí
jak jinak si mám logicky vysvětlit, že mi posílá do cesty lidi z minulosti?!
osud?
hovno
na takové "věci" nevěřím
jediný, na který věřím je ten, kdy někoho potkám po nějaké době, nechtěně, z ničeho nic, ráda

blesk z čistého nebe
křečovité "ahoj, tak jak se pořád máš?"
ještě křečovitější a uklepanější, jak je mým směšným zvykem, "dobře, díky"
vždycky se zapomenu zeptat nazpět
a stejně..
když zapomenu, asi mne to nezajímá
je to jako chtít vědět informace, které jsou mi ve skutečnosti u mého velkého zadku
kombajnu

ach ta mrcha
karma i já
připomene chyby loňského sněhu
připomene děje, které byly, či snad mohly být
lítost, přemítání, zklamání
kruci
mám to zapotřebí?!
vzpomínky
někdy je miluji, jindy bych chtěla zapomenout
a nebo alespoň pochopit
co se mi tím sakra snaží říct!

nechám to prostě tak
plynout
nikdy se nevracím
nedělám stejnou chybu dvakrát
a budu doufat, že snad opět ztratím cit

kdy byla ta chvíle, kdy se opět vynořil?
drazí, milí, víte jak je těžké nechat zemřít emoce..
já ano, občas na ten okamžik s láskou vzpomínám
občas ale potřebuju jít dál
jen tak navždy odejít

(- příběh dne 26.01.2016 21:41, ne báseň)






Když zjišťuješ, že volně padám z oblohy
A vymykám se kontrole
Když klesám jako dělová koule z euforie
Jen slib, že mě nenecháš jít

Řekni, že mě chytíš, když padám
Zabal svými křídly mé tělo
Když jsem ztracen v bouři
A volám

Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly, zabal svými křídly
Zabal svými křídly mé tělo

Když jsme stáli v panorámu
Odkud nebylo návratu
A ty jsi řekla, ať nezírám do země
V mém padáku je díra stejně velká jako mé srdce
A gravitace mě tlačí dolů

Chytíš mě, když padám?
Zabal svými křídly mé tělo
Když jsem ztracen v bouři
A volám

Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly, zabal svými křídly
Zabal svými křídly mé tělo

Letíme nad údolím pod námi
Letíme nad údolím pod námi
Letíme nad údolím pod námi
Letíme nad údolím pod námi

Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly, zabal svými křídly
Zabal svými křídly mé tělo

Zabal svými křídly, zabal svými křídly
Zabal svými křídly mé tělo
Zabal svými křídly mé tělo
Pojď a zabal svými křídly mé zlomené tělo
Zabal svými křídly mé tělo
Pojď a zabal svými křídly mé zlomené tělo

#moodoftheday



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

.

Píši Ti právě v tento okamžik hluboké temnoty, prostupující skrze bílé zdi, vpíjející se do mé kůže plné vrásek a jizev, které znamenají, že existuji. Existuji s každým nechtěným nádechem a umírám při každém výdechu, toužíce, by byl posledním. Poté ale přijde další nádech a já opět procitám v temnotě pronikající skrze světlo. A pak už nebylo. Jak zvláštní je tma, jak zvláštní, avšak osudová, neb bez ní nebylo by světla. A bez světla nebyla by tma jako ji znám. Naskýtá se mi tedy otázka, zda jsem světlem ve tmě, či snad tmou ze světla. Také je ale možné, že bych byla tmou ve tmě. S nádechem jsem jasem, s výdechem pohasnou mé oči rázem. Nádech, výdech, slza, pláč, a má tvář je lapena myšlenkou, čím jsem a čím bych mohla být, skryje se pod slaný vodopád. Má nejdražší, chtěla bych Ti toho tolik říci, tolik toho s Tebou prožívat. Radovat se, plakat, smát se a bát. Každá myšlenka a vzpomínka bolí. Není den, kdy bys mi nechyběla. Už zase mi po tváři stékají slzy. Nepamatuji si den, kdy b...
Další informace

Interview with a soul III

Obrázek
There you are, finally. Standing behind your ugly shadow, feeling more comfortable in the dark of your mind. I haven't seen you for a while, how have you been then? Do you still put your head down while passing strangers, so they can't see your sad, empty eyes? How inferior you think you are against literally everyone, and why so? My dearest everything, forgive me for I have sinned on my mind. Anytime I look into the mirror, I feel ugly and useless. I believe there's somebody like me outside, however I don't want to. It's kind of a pain to bear through this short life, in which I believe, I was born to be happy after all, no matter what. I please you to lock my emptiness just and only for me, because I got used to it. I could probably say I would miss it, if it was gone. It wouldn't be me anymore, I would die in a moment of losing this part of my mind. I don't want you to think about me like I was special, or I found myself original. I just needed to writ...
Další informace

strach z pocitů

Obrázek
jako krev hřejivá, proudící mým mladým tělem jako dech teplý, po levanduli vonící, nejen jako tlukot srdce jež rozezvučí kapka slzy, deště jako krev rudá a agresivní do poslední kapky, která tepe do vyschnutí v koloběhu důkazu mé existence tam hluboko, a hloub se to něco skrývá ve mně ve strachu z oproštění slib mi prosím, že v opovržení nezanevřeš na mne když odhalím Ti svoji duši třebas jen kousek po kousku, ve snaze odhalit tělo svojí mysli a tak tu najednou, před Tebou stojím ve své nahé kráse a světe div se mám rudé tváře, a oči sklopené v třesoucí se dlaně a chvějící se rty, studem oněmělé nejistý nádech a pošeptám Ti, kdo jsem tiše výdech jsem nahá, víc než před nádechem zvláštní to člověk směšně oděný ve vlastní kůži, slovem a hlavně strachem zda pokud oči opět otevřu Tvým směrem budu stále zvlášť člověkem a zvlášť tělem?
Další informace