modlitba za odpuštění
ve jménu smutku kráčím v řadách padlých na úkor vlastního pudu oděn v popel zapomnění v očích minulost a hřích neexistujících přání nesplněných pých ve jménu strachu míjím nepřítomně davy já uvnitř trnu ony kácejí se k zemi táhnou mne k nebi nemůžu zůstat stát ani je nechat být tak jako nemůžu zavřít oči a provždy odejít ve jménu samoty nikdo se nechce připojit v mé utopie potupy kdy nevím kudy kam kam se má duše ubírá možná jsem prostě zůstal sám tělo to cítí, duše to ještě popírá ve jménu bolesti která mne hřeje tak jako dělával to smích a známá vráska z mého obličeje ta upadla v zapomnění již však jizvy na vážnosti neztrácejí jsou pro mne něco jako věčná mříž ve jménu plachosti zavírám oči, když jdu bouří obepínám rukama boky ukrývám se do lží a slyším jen ptáky ve své nevinnosti už s pravdou nebojuji ve jménu odporu který už dávno není zapaluji mu na pozdrav svíčku budu doufat v odpuštění vzdal jsem to, vím nepláču nic tím nezměním ve...