Divnotvor - Blog Básníka

ve jménu smutku kráčím v řadách padlých na úkor vlastního pudu oděn v popel zapomnění v očích minulost a hřích neexistujících přání nesplněných pých ve jménu strachu míjím nepřítomně davy já uvnitř trnu ony kácejí se k zemi táhnou mne k nebi nemůžu zůstat stát ani je nechat být tak jako nemůžu zavřít oči a provždy odejít ve jménu samoty nikdo se nechce připojit v mé utopie potupy kdy nevím kudy kam kam se má duše ubírá možná jsem prostě zůstal sám tělo to cítí, duše to ještě popírá ve jménu bolesti která mne hřeje tak jako dělával to smích a známá vráska z mého obličeje ta upadla v zapomnění již však jizvy na vážnosti neztrácejí jsou pro mne něco jako věčná mříž ve jménu plachosti zavírám oči, když jdu bouří obepínám rukama boky ukrývám se do lží a slyším jen ptáky ve své nevinnosti už s pravdou nebojuji ve jménu odporu který už dávno není zapaluji mu na pozdrav svíčku budu doufat v odpuštění vzdal jsem to, vím nepláču nic tím nezměním ve

Dnes na mne padla nostalgie nebo každodenní smutek, nevím přesně. Vzpomínám na dny, které jsem strávila s klidem v duši a s úsměvem na rtech. A že jich bylo sakra málo! Jeden z těch dnů byl po boku Malého Prince, který je v každém z nás, jde o to si uvědomit, jaká jsem byla a jaká jsem nyní, a také doufat, že ještě nějaké "já" bude. Pamatujete si na to, že jste byli děti? Vzpomínáte jaké to bylo? Pokud se Vám na tváři objeví alespoň nepatrný úsměv, znamená to, že jste nezapomněli. Dokážete se dívat na svět očima dítěte? Ne nadarmo se říká, že svět patří bláznům a dětem ( alespoň já to říkám ). Já ovšem nevzpomínám ná některé pasáže ze svého dětství s láskou, na druhou stranu některé byly zase k nezaplacení! Mám moc ráda spisovatele jménem Antoine de Saint-Exupéry, který mi toho svými slovy moc dal, tak jako každý umělec, kterému naslouchám. Vzpomínám na své spisovatelské začátky  pokusy. Byly k smíchu, tak jako jsou dodnes, ale je krásné na ně narazit a pře

jako můj život je jenom jedna cesta ke spáse ta, pro kterou si má duše oči vypláče ta bolest ze smutku zaplavuje srdce ach mé slzy chutnají trpce Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici. - Kurt Cobain   „Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.“ - Jan Werich jako můj svět jaké to je kde já bláhově na druhém břehu utíkám se, tonu „Vzpomínky jsou jediným rájem, ze kterého nemůžeme být vyhnáni. Ve vzpomínkách i poupě, rozvíjí se v nejkrásnější růži.“ - Johann Wolfgang Goethe ve vzpomínkách svých pluji každým dnem stydím se, že jsem kdo budu se asi nedovím jednou se v nich snad utopím  Kde není chuť a odhodlání, není ani tep a dech.. poloviční úsměv ve tváři se zrcadlí rosa snů mých včerejších lituji a stydím se usměji se nevinně Každou vteřinu svého života lituji, že nejsem dost dobrá ani sama p