válka

masa bezejmenných tváří
a bezejmenných těl
hrdě do záhrobí kráčí
každý první odešel

všechny oči upřeny do přázdna
a ústa bezvládně naprázdno dí
paměť přehrává vzpomínky dávna
však najednou tma, nic nevidí

řady na okamžik živých schránek
a strachy mrtvých duší zároveň
kde je ta mez, ten poslední úsek
ta odcizení úroveň

oči smočené pláčem neutiší
a v životě už nezavře
žádný mrak a přece prší
se smrtí se těžce pře

představ si a stejně nepochopíš
ten strach, tu hrůzu dění
falešně hraný vodopád roníš
lidé stejní zůstávají, svět se mění, trpí

ústa zalita krví
a plíce plné prázdných děr
on byl tehdy všude první
ve všem a zřídka měnil směr

představ si mír a slastnou spásu
že úsměv zažene bolest a žal
slož na miliardy střepů rozbitou vázu
bez toho aniž by ses pořezal

ruce potřísněné krví
kterou nikdy nesmyješ
a vzpomínky ukrutně drtí
až všechny z viny zabiješ

vciť se do těch lidí
jež na smrt s pokorou čekají
ubíjí je to, co vidí
po všem se opět setkají

vidím to jako by to bylo včera
ač slzy, úsměv na tváři
oči, zdá se, že šeptají jména
šeptají: ,, prosím, odpusť mi"

vše co jsem měl, ztratil jsem
hmota je pomíjivá, myšlenka věčná
kdysi jsem měl nejeden sen
teď navždy usnula ta tepna

"tanečnice"