vzpomínky na dětství

žasnula jsem
když mi řekli
že jsem se narodila
jako dítě
dívala jsem se na nejmladší
tak zvráceně uřvanou
rozžhavená do ruda
řešila vše křikem


o co ti jde matko
přece jsem nemohla
být takhle titěrná
nechutně uřvaná
o co ti jde otče
myslíš si
že jsi stvořitel
vůdce kmene, zakladatel klanu
o co ti jde sestro
jsi starší a hloupější
věříš jim
když řeknou žij
o co ti jde bratře
to ty jsi byl nula
myslíš si
že žena dítě nemá budoucnost

nevěřím těm kecům
ať se na místě propadnu
byla jsem tak zranitelná
slabá, citlivá

babička měla vždycky pravdu
půjdu se jí poptat
jak to vlastně bylo
půjdu ke kameni
babička tu není
jen její jméno stříbrem ryto
není tu jako vždy
ale přece se věci dějí
prudce se zvednul vítr
snad jako by promluvil
snad zakřičel
ovládnut lidskou emocí

babi
byla jsi taky dítě?
a jakto
že člověk stárne?

vítr mi tančil mezi vlasy
já sebou cukla
začala si myslet
že je v něm skrytý život

babi
jsi to ty?
a jakto
že šeptáš a nemluvíš?

snesly se na mě slzy
nebeských polštářů
stékaly mi po obličeji
s těmi mými

babi
ty pláčeš?
a jakto
že tě nevidím?

VĚŘÍM