Divnotvor - Blog Básníka

Píši Ti právě v tento okamžik hluboké temnoty, prostupující skrze bílé zdi, vpíjející se do mé kůže plné vrásek a jizev, které znamenají, že existuji. Existuji s každým nechtěným nádechem a umírám při každém výdechu, toužíce, by byl posledním. Poté ale přijde další nádech a já opět procitám v temnotě pronikající skrze světlo. A pak už nebylo. Jak zvláštní je tma, jak zvláštní, avšak osudová, neb bez ní nebylo by světla. A bez světla nebyla by tma jako ji znám. Naskýtá se mi tedy otázka, zda jsem světlem ve tmě, či snad tmou ze světla. Také je ale možné, že bych byla tmou ve tmě. S nádechem jsem jasem, s výdechem pohasnou mé oči rázem. Nádech, výdech, slza, pláč, a má tvář je lapena myšlenkou, čím jsem a čím bych mohla být, skryje se pod slaný vodopád. Má nejdražší, chtěla bych Ti toho tolik říci, tolik toho s Tebou prožívat. Radovat se, plakat, smát se a bát. Každá myšlenka a vzpomínka bolí. Není den, kdy bys mi nechyběla. Už zase mi po tváři stékají slzy. Nepamatuji si den, kdy b...

Občas se ve mně vynoří mé skutečné já, které je utlumené tím, jež se očekává od společnosti. Občas si vzpomenu, jaká vlastně ve skutečnosti jsem. Občas téměř nikdy. Bolí to.

možná miloval bych Tě, kdybys byla nahá miloval bych pouze spoře Tvoje tělo spoře oděné má skoro drahá milovaná říkal bych Ti kdybys neplakala. a útěchu dám Ti říkám jí Přetvářka . už jsem se zmínil jak jsi krásná? když odložíš svůj šat snad bych i smilnil vědět jak líbám Tě na krk miluješ to. a já téměř miluji Tvůj krk alespoň jsi krásná jako útěchu mám Tvé oči blankytné krásnější jsem neviděl a říkám všem že pro ně téměř miluji Tě. . mám za to že mne miluješ celou svou duší celým svým srdcem stále mi opakuješ jak mi to sluší "sluší Ti to tak už jdem?"

jsem duchem stár zrodil jsem se při východu slunce při tom úplně prvním prostý, obnažený, sám začal jsem existovat s nadechnutím a zemřel při každém vydechnutí puknutím srdce zmítajícího se nostalgií ve vlastní hlavě jsme každý sám občas se zasním, zastesknu si přeji si, abych Tě poznal předtím než jsem zemřel, kdo jsi kde jsi? počkej, zpomal neopouštěj mě! hřejivá myšlenko v mé hlavě topím se v Tvých očích kráse jsem duchem stár a chtěl bych znát i stáří srdce přeji si nebýt mrtev dříve než dříve než poznal jsem Tě.

Hello world, it's been a while we've talked to each other. Have you missed me? I want to apologize for hiding from you, however I couldn't handle me anymore. Please believe me, I had to do it, I really did, and right now I want to admit why. Past days, months or years, I don't remember, I was too weak to live a normal human's life. Voice inside of me was whispering to me my weakness and ugliness. It came by every day to tell me I'm not good enough and I don't deserve any other human's love. And I believed it and built a wall and put on dark glasses and this ridiculous mask called Apathy, so I began to be cold to the people I cared about. Please forgive me for I've surrounded myself with loneliness, but I got scared by human's emotions and so I turned off any sign of humanity. Although I still persuade myself that I can turn it on again, I'm afraid there is no way back.

a tak se konečky prstů dotýkám Tvé duše stydlivě pod masou kůže ukryté doušek po doušku Tě nasávám než přijde ráno, nový den a já z opojení procitám zjištěním, že můj stín je sám šeptám neopouštěj mne miluj mne

ahoj jsem Eva jsem,.. vlastně kdysi jsem byla nebo jsem mohla být možná byla bych kdybych chtěla a toužila žít existovat a svobodně dýchat snít, a pak to vyplnit zahodit vlastnost jménem Pýcha roztříštit Strach a moci volně odejít být zase Eva chtít být .