Divnotvor - Blog Básníka

možná miloval bych Tě, kdybys byla nahá miloval bych pouze spoře Tvoje tělo spoře oděné má skoro drahá milovaná říkal bych Ti kdybys neplakala. a útěchu dám Ti říkám jí Přetvářka . už jsem se zmínil jak jsi krásná? když odložíš svůj šat snad bych i smilnil vědět jak líbám Tě na krk miluješ to. a já téměř miluji Tvůj krk alespoň jsi krásná jako útěchu mám Tvé oči blankytné krásnější jsem neviděl a říkám všem že pro ně téměř miluji Tě. . mám za to že mne miluješ celou svou duší celým svým srdcem stále mi opakuješ jak mi to sluší "sluší Ti to tak už jdem?"

jsem duchem stár zrodil jsem se při východu slunce při tom úplně prvním prostý, obnažený, sám začal jsem existovat s nadechnutím a zemřel při každém vydechnutí puknutím srdce zmítajícího se nostalgií ve vlastní hlavě jsme každý sám občas se zasním, zastesknu si přeji si, abych Tě poznal předtím než jsem zemřel, kdo jsi kde jsi? počkej, zpomal neopouštěj mě! hřejivá myšlenko v mé hlavě topím se v Tvých očích kráse jsem duchem stár a chtěl bych znát i stáří srdce přeji si nebýt mrtev dříve než dříve než poznal jsem Tě.

Hello world, it's been a while we've talked to each other. Have you missed me? I want to apologize for hiding from you, however I couldn't handle me anymore. Please believe me, I had to do it, I really did, and right now I want to admit why. Past days, months or years, I don't remember, I was too weak to live a normal human's life. Voice inside of me was whispering to me my weakness and ugliness. It came by every day to tell me I'm not good enough and I don't deserve any other human's love. And I believed it and built a wall and put on dark glasses and this ridiculous mask called Apathy, so I began to be cold to the people I cared about. Please forgive me for I've surrounded myself with loneliness, but I got scared by human's emotions and so I turned off any sign of humanity. Although I still persuade myself that I can turn it on again, I'm afraid there is no way back.

a tak se konečky prstů dotýkám Tvé duše stydlivě pod masou kůže ukryté doušek po doušku Tě nasávám než přijde ráno, nový den a já z opojení procitám zjištěním, že můj stín je sám šeptám neopouštěj mne miluj mne

ahoj jsem Eva jsem,.. vlastně kdysi jsem byla nebo jsem mohla být možná byla bych kdybych chtěla a toužila žít existovat a svobodně dýchat snít, a pak to vyplnit zahodit vlastnost jménem Pýcha roztříštit Strach a moci volně odejít být zase Eva chtít být .

I love my loneliness, but it's killin' me. can not escape it.

There you are, finally. Standing behind your ugly shadow, feeling more comfortable in the dark of your mind. I haven't seen you for a while, how have you been then? Do you still put your head down while passing strangers, so they can't see your sad, empty eyes? How inferior you think you are against literally everyone, and why so? My dearest everything, forgive me for I have sinned on my mind. Anytime I look into the mirror, I feel ugly and useless. I believe there's somebody like me outside, however I don't want to. It's kind of a pain to bear through this short life, in which I believe, I was born to be happy after all, no matter what. I please you to lock my emptiness just and only for me, because I got used to it. I could probably say I would miss it, if it was gone. It wouldn't be me anymore, I would die in a moment of losing this part of my mind. I don't want you to think about me like I was special, or I found myself original. I just needed to writ...