Divnotvor - Blog Básníka

stvořila jsem tichou píseň která mi soucit dala však připomněla plachou tíseň a jako by se smála poslala mi polibek vzdušný a řasami zamávala opětovala jsem pohledem cudným ona se opět rozesmála a tak vnikla do mne tak jako hluk do ticha bolelo to, bylo mi zle odmítla jsem, ozvala se má pýcha tehdy jsem pravdu poznala poprvé prozřela jsem má bolest se po dni opět ozvala tak kráčíme, ruku v ruce jdem před dávnými časy tuším nejspíš včera nebo zítra možná asi stala se ze mne má vlastní dcera zrcadlo rozbité pohlédlo na mne a slzy tekly jako vodopád kdo je to? a vůbec! zná mě?! můj stín padl, snad i rád a tak kráčím po monotónní zemi šlapu jen po prachu svém někdy i smutno je mi představuji si, že spolu opět jdem

masa bezejmenných tváří a bezejmenných těl hrdě do záhrobí kráčí každý první odešel všechny oči upřeny do přázdna a ústa bezvládně naprázdno dí paměť přehrává vzpomínky dávna však najednou tma, nic nevidí řady na okamžik živých schránek a strachy mrtvých duší zároveň kde je ta mez, ten poslední úsek ta odcizení úroveň oči smočené pláčem neutiší a v životě už nezavře žádný mrak a přece prší se smrtí se těžce pře představ si a stejně nepochopíš ten strach, tu hrůzu dění falešně hraný vodopád roníš lidé stejní zůstávají, svět se mění, trpí ústa zalita krví a plíce plné prázdných děr on byl tehdy všude první ve všem a zřídka měnil směr představ si mír a slastnou spásu že úsměv zažene bolest a žal slož na miliardy střepů rozbitou vázu bez toho aniž by ses pořezal ruce potřísněné krví kterou nikdy nesmyješ a vzpomínky ukrutně drtí až všechny z viny zabiješ vciť se do těch lidí jež na smrt s pokorou čekají ubíjí je to, co vidí po všem se opět setkají...

do vlasů si vplétám korunu korunu ze slz a větru v temno mého stínu ji na okamžik ponořím by okusila vinu pak  ve vlasech ji otočím by ucítila sílu která ze mne odchází jako kdysi přišla bez pozdravu nyní bez rozloučení kousek po kousku ji k sobě vinu ale ona se protančí skrz nastavuji ruku ona však tvář odvrací kráčí, kráčí stále vpřed do vlasů si vplétám korunu skrze ni proudí krev a z té vyrůstají růže růže navenek bílé uvnitř tajně rudé do vlasů si vplétám korunu tak jako každý druhý snad ač někdo se korunuje já kolem sebe stavím z ostnů hrad do vlasů vplétám korunu korunu? ne! snažím se ji vytrhat ruce mám celé od krve a oči plné slz a z koruny jsou šaty, závoj, maska, ač je listopad  

zajímavé, že když Vám někdo umře myslíte si, že předtím než se to stane, že nemáte city, že nebudete vůbec reagovat, že Vám neukápne ani slza, že jste tak silní omyl.. jako bych se nemohla nadechnout.. jako by? vždyť já se nemohla nadechnout lapala jsem po dechu jako pták jako pták uvězněný v kleci, který ví, že se nikdy nedostane ven, ale i navzdory tomu se snaží protáhnout hlavu skrz mříže s nadějí, že jakmile projde hlava osvobodí i zbytek těla omyl.. nikdy neprojde ani hlava natož tělo pak tedy pták ztratí svobodu navždy navždy? ne! dokud doufá, věří, že svobodu jednou získá zpět a tak se bláhově snaží prostrčit hlavu skrz s vírou, že jednou bude volný roztáhne křídla a odletí navždy pryč omyl.. dokud neřeknu sbohem tak nikdy neprojde skrze mříže nevyjde z klece tak se tedy ptám sama sebe jak osvobodit tu uvězněnou duši? je to tak jednoduché a pro mě zároveň nemožné a nepřeji si to nikdy neříkám sbohem neřekla jsem to tehdy a ne...

na pokraji pokušení zmařit, Bohu život milý využívat vše co tiší ve tmě být jak netopýři na slunci se všechno liší s vínem pijem bolest číší do ticha svůj pocit píší že je na ně osud přísný chtěli aspoň jednu chvíli kdy byl by na ně někdo pyšný a tak tam stáli nad propastí mysleli, že budou všichni rádi rozplynou se nad tou slastí do slunce naposled pohleděli s přáním, aby zapomněli úsměvy první a poslední navždy klesly když zjistili, že z cesty sešli útržky minulosti jim v uších zněly by jim ten nezdar připomněly roztáhli tedy ruce, zdálo se, že chtěli do tmy by se naposled rozletěli zavřeli oči, které nikdy neotevřeli strachy se jim řasy chvěly a tak tam stojí v bludném kruhu strach je všechny k sobě pojí přeje si by nalezli konečně duhu

stay             with             me             stay with me so I can see your soul so I can touch the light so I can feel the sun so you can own my heart stay            with             me stay            with             me stay            with             me so I can adore your smile so I can feel loved tonight so I can swallow my pride so you can be at least once mine mine just for once or forever twice? so stay with me stay a little bit longer after I'll be stronger so I can close my eyes so I can shut my mouth so I can die tonight if you stay with me tonight just for once once or forever twice just choose "stay" or "bye"

ze stromu sletěl pták prudce i když křídla měl nevěděl totiž jak roztáhnout je chyběl mu charakter