střípky včerejška
jsme jenom kusy masa masy masa stojící v kuse plechu někteří mají srdce z ledu jiní zase z kamene také mám místo něho kámen drolící se den co den přála bych si vzít jej v dlaně rozdrtit jej dřív, než někdo udělá to svým vlastním kamenem a tak jej drtím zdrcená ačkoliv vím, že konce není je to nepopsatelná úleva neznám Tě, nicméně jsme stejní vždyť víš já slyšela jsem, že jsi kdysi ve svém srdci city měl ještě než jiskry v očích vyhasly Ti jaké to bylo, řekni prosím jen dá se to vrátit zpět? víš já jsem jen maska s maskou pod tou svrchní úsměv mám slzám ji mám skrytou pod druhou srdce, možná, ukrývám pak procitnu, jsem opět pevný trám vždycky jsem chtěla k výšinám vznášet se, umět létat jako pták nicméně od kapek deště těžká křídla mám bolí mě, že je každý v tomto letu sám pro tyto city hynu, umírám je zbytečné vyčítat si něco, co se stalo, je třeba jít dál, neohlédat se, ale přijmout to kdo neumí akceptovat činy druhých, ale hlavně svoje, nikdy nepo...
