Divnotvor - Blog Básníka

Říkej mi své sladké tajemství, protože Ty jsi mé. Dnešek již neexistuje a tudíž nikdy nebyl, ne? Každý je tělem bez duše, jen pro pár je to touha. Proměněná v realitu, ve kterou možná, nevím to jistě, každý z nás občas nepřiznaně doufá. A tehdy se strach smísil s odhodláním. Proběhlo to ve vteřině, bezmyšlenkovitě, ani nevím. Opět sama, sám. Přesný srdcelam. Už nikdy to nebude jinak. Už nikdy to nebude tak. A pořád je to jenom sen. Tak tedy kéž by dnes. blablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablablabla

namaluj na nebe mráček by mohlo plakat, když je mu smutno namaluj vedle něj ještě jeden by necítil se v tom dešti sám vydechni kolem nich trochu vzduchu by se spolu mohly objímat do středu hmoty usaď jim duhu by k sobě vždycky našly cestu k výšinám namaluj na to nebe ptáky by duše lidí z jejich krásy zaplesaly mezi ta Boží stvoření vysaď stromy by jejich letky odpočaly do koruny každého stromu vpleť listy by protančily větrem s těmi ptáky lusknutím prstu stvoř ozvěnu by jejich píseň zněla navždy namaluj tam taky zlaté slunce by neexistovala jenom tma a do toho všeho prosím jeden úsměv by při pohledu na to plátno pominul smutek, pláč, a by moje srdce láskou vzplálo vždyť proto v očích jiskry mám by kdo jednou oblaka spatřil, miloval opět nebáseň, nerýmuje se to,.. ostatně jako všechny mé básně i nebásně.

máš srdce celé z čokolády křehké, tající pod mým pohledem a jako mé rty rtěnku milovaly já tisknu k nim ty kousky zlomené sama jej mám celičké z kamene bez vzpomínek na nějaký lidský tep je celistvé, přesto tak zraněné já Tvoje zlomím, Ty mé prosím slep pod jediným Tvým dotekem zardí se obě moje líce studené jsem na okamžik jiným člověkem pak zase nic, propadám panice z rozběhu skočím do osvobozující tmy s výdechem nádherně nepopsatelným věčnost toužím po Tobě, hledám svoje sny jsem bez nich bezcitným stvořením proč jsi tak smutná, ses mne ptal když hladil jsi mne potají po tváři když jsi mne kdysi sladce objímal netušíc, že má vůně ráno odchází máš srdce celé z čokolády já to svoje vytesala z kamene oba jsme věděli, že jednou brzy nechtěně, bude to Tvé zlomené